V následujícím článku se dozvíte, jak to bylo s plánováním našeho spolkového kolejiště, že se věci nedějí hned a když už se stanou, tak většinou jinak než bylo původní očekávání. Že je třeba vše pečlivě naplánovat, aby výsledek přinesl potřebné ovoce :). Že platí léty prověřená pravda, aby se mohl mistr tesař utnout, musí se nejprve mistrem tesařem stát 
V roce 2014, kdy náš spolek vznikl a pořádal první výstavu, v té době pouze z exponátů spřátelených spolků, myšlenka na vlastní spolkové kolejiště byla pouze v rovině zbožného přání. Jenže, když se procházíte mezi exponáty, hovoříte s majiteli modeláři, získáváte postupem času spoustu cenných informací, které chtě nechtě začnou probouzet vaši pozornost, představivost a touhu po realizaci vlastního projektu. Pravdou tedy je, že každá možnost vidět model, dioráma, kolejiště na vlastní oči probouzí fantazii a je pro další pokrok nesmírně důležitá. Nejinak tomu bylo i u nás. Samozřejmě na začátku byla ohrádka pro naši „kobylku“ opravdu velká. Tak to ovšem je. Netřeba se za to stydět, je to přirozená vlastnost. Všechny plány jsou na svých stratech velkolepé a monumentální, a proto je tak důležitý kontakt s ostatními zkušenějšími modeláři, kteří už svoji cestu prošlapali a nějaký ten kámen z cesty odvalili. Ten totiž funguje jako výborný redukční ventil, chce-li ovšem člověk poslouchat A tak i náš původní nebyl jiný. S odstupem času si už nejsem schopný vybavit úplně původní plánek, ale určitě ho někde mám. Ano, bylo pokresleno a někdy i počmáráno velké množství papíru a přesně, jak to teď pozoruji u našich nejmladších modelářů, každý návrh, plánek byl nutně ten poslední a nejlepší. Stačilo však, aby se den do nového obrátil a vše bylo jinak. I když to může vypadat jako nekonečný příběh, tak každá úprava a úvaha pomáhá tu pomyslnou cestu (možná, že lepší by bylo psát trať :o)) napřímit a cíl o jedny hory posunout blíže.
Čas tedy běžel, mezitím se odehrávaly další výstavní a jiné modelářské akce a náš plán na vlastní spolkové kolejiště dostával stále reálnější obrysy. A tak se stalo, že jednoho krásného dne spatřil světlo plánek, který pokrýval naše požadavky, zejména na velikost a koncepční uspořádání. Tady by stálo za zmínku, že myšlenka kolejiště dělitelného na menší části byla inspirací z klubového kolejiště pečeckých modelářů. Pozorní čtenáři si jistě všimli, že zde zatím nebyla jediná zmínka o modelové velikosti, ve které by se stavělo. Na úplném začátku se o měřítku vůbec nehovořilo. Všimněte si, jak důležitý parametr, nebyl na startu v záplavě nápadů myšlenek uvažován :o) To jen potrhuje, jak je nutné vše nechat uzrát a pečlivě zvážit. Samozřejmě, že když se rodily první plánky a návrhy, tak už měřítko bylo známo, ale na samotném začátku měřítko zmíněno nebylo. Protože po větě: „postavíme si vlastní kolejiště“, nutně následuje smršť nápadů a reakcí: „jo, to bude super, musí tam bejt most, lepší viadukt, pořádnej! Taky by tam měla bejt velká továrna a dlouhý soupravy!“. Zní to úsměvně? Je to tak, ale tak to prostě je :o) Vy už samozřejmě víte, že naše spolkové kolejiště je v měřítku H0. No, a jak ten původní plánek vypadal se dozvíte příště ….
Jiřina